Restaurované projekty mohou být všech různých tvarů a velikostí, ale není nic víc vzrušujícího, než restaurovat celé vozidlo.
Odstranění barvy z celého auta však může být ošidná vyhlídka. Existuje mnoho věcí, které jsou potřeba zvážit. Jde především o velikost povrchu a vhodnost metod čištění. Zde můžete najít nejoblíbenější metody, které doporučujeme.
Jedná se zdaleka o nejoblíbenější metodu. Je všestranná, cenově dostupná, poměrně nekomplikovaná. Stlačený vzduch pohání drcené, recyklované skleněné částice na daný povrch, udeří na něj a odstraní povrch třením.
Přednost tryskání sklem spočívá v jeho pružnosti. Díky této univerzálnosti může být použit k čištění všech druhů problémových oblastí včetně barvy, rzi a plniva.
Hlavní nevýhodou tryskání skleněnými částicemi je, že výsledné tření vytváří teplo, což znamená, že existuje riziko deformace kovu.
Tryskání sodou je populární, bezpečné a šetrné k životnímu prostředí. Sodové krystaly jsou poháněny na povrch vysokou rychlostí pomocí stlačeného vzduchu, kde se roztříští na kusy. Síla krystalů tak odděluje barvu od povrchu.
Během tryskání sodou se negeneruje žádné teplo, takže není šance na deformaci teplem. To je také výhodné při čištění svařovaných součástí, protože nepoškodí svar. Soda je skvělý způsob pro čištění specifických menších oblastí vozidla.
Nicméně tryskání sodou neodstraní opravdu tvrdé látky, jako jsou silná plniva nebo těžké oblasti rzi. Zanechává tenkou vrstvu sodových krystalků na povrchu, které je třeba otřít před nanesením nové barvy.
Soda je jedna z nejjemnějších metod čištění a na rozdíl od jiných metod může být použita i k čištění hliníku. Díky své jemnosti je také ideální pro čištění budov, zdiva. Je to jediná metoda, která se používá k odstranění graffitů a laků z budov.
3) Kyselé nebo chemické čištění
Chemické metody odstraňovaní nátěrů jsou oblíbenou volbou mezi restaurátory pro čištění celých vozidel. Různé chemické látky vyžadují různé procesy, ale obecně je auto zahříváno na vysokou teplotu, aby nechtěný povrch praskl. Poté je auto zcela ponořeno do korozivní chemikálie, která odstraní barvu, rez i plnivo. Auto se pak umyje, chemická látka se zneutralizuje a někdy se aplikuje ochranný povlak, aby se zabránilo rzi.
Vzhledem k tomu, že je automobil ponořen do kaluže kyseliny, čistí se všechny části vozu. Dokonce i ty, které nevidíte, ani se k nim nedostanete. Ovšem i to má své nevýhody. Za prvé nemůžete být jisti, které oblasti jsou vyčištěny. Za druhé celé auto je ponořeno, takže absolutně všechno bude potřeba přelakovat. Dále před ponořením se auto zahřeje na vysoké teploty, což může způsobit problémy, pokud je auto vyrobeno z určitých kovů nebo má svařované opravy. A možná nejvíce znepokojující, kyselina může uvíznout v malých zákoutích nebo není dostatečně opláchnuta či zneutralizovaná. To může znamenat korozi budoucí barvy.
Tryskání suchým plastem je velmi podobný proces jako tryskání skleněnými částicemi. Drobné plastové kuličky jsou poháněny na povrch ve vysoké rychlosti a dopad způsobuje povrchovou úpravu. Zanechává velmi podobný povrch jako tryskání sodou.
Vzhledem k tomu, že tato metoda tryskání se nerozbije jako při tryskání sodou, mohou být plastové částice několikrát použité za sebou, než je potřeba je vyměnit. Soda musí být doplněna s každým čištěním. Ovšem tato metoda není tolik ekologická, jelikož je to z plastu!
Nejstarší způsob, jak odstranit nechtěný povrch, ale také nejvíce náročný na práci.
Objevují se zde zjevné nevýhody. Broušení je bolestně pomalý proces, zvlášť pokud jde o velké části auta, jako jsou kapoty nebo dveře. Je také neuvěřitelně chaotický a v ideálním případě musí být prováděn v dobře větraném prostoru s maskou proti prachu. Když brousíte, je těžké se dostat do malých nebo těžko přístupných oblastí a zajistit rovnoměrné čištění šikmé karoserie.